.

Základní informace

Charakteristika magií nejsilnějších

Fakt, že se jedná o temnotu a krev zřejmě nikoho nijak nepřekvapí. Ovládá však schopnost, kterou nazývá uměním Ilngvass, k jemuž ovládnutí je třeba nekonečná trpělivost, kázeň a nesmírně silná vůle. Ilngvass se zakládá na faktu, že vše souvisí se vším; takže ačkoliv Styx umí ovládnout "pouze" dvě magie do míry, že se splní to, co si poručí, dokáže získat moc nad všemi druhy magie. Dokáže vidět souvislosti všude a nad vším, skvěle chápe zákonitosti světa a je si velice dobře vědoma efektu motýlích křídel *, jehož smysl je schopna aplikovat ku svému prospěchu. Obvykle tedy neútočí přímo, ale pomocí krve a temnoty způsobuje klíčové momenty, které postupně rozvíjejí další události vedoucí k jejímu cíli - což je pravý smysl Ilngvass. Nespoutá vás tedy chapadly temnoty nebo vám nesrazí všechnu krev z těla, aby vás zničila; pro své pobavení naopak způsobí běh událostí, jenž umí zcela zlikvidovat chod vaší existence.

* Efekt motýlích křídel: Jistě jste již někde slyšeli pojem "motýl v Brazílii mávne křídly a způsobí tak tornádo v Texasu". Motýl samozřejmě nemá dostatek síly na vyvolání poryvu větru, který by se dokázal zformovat do ničícího větrného víru. Letmý závan vzduchu způsobený mávnutím křídly však s určitou pravděpodobností může způsobit sérii dalších událostí, které mohou stále sílit a dosáhnout právě rozměrů, které dokáží způsobit živelnou katastrofu.

 

Povahové rysy

Tichá. Nevyzpytatelná. Nevypočitatelná. Svině. 
Takto krásně ji několik vlků, kteří s ní někdy jednali, popsalo. Často bývá přirozeně srovnávána s Turse Eist, tyto dvě vlčice hrající prim území Passive se však od sebe nesmírně liší. Ač jsou jejich osudy velmi podobné, Styx Zarya se chová zcela jinak. Není cholerická, výbuch vzteku u ní není možný. Připomíná velice klidnou vodní hladinu, přes kterou se nepřežene jediná vlnka. Nijak nelituje svého osudu, je na sebe pyšná a překypuje až nezdravým sebevědomím, s chutí dává ostatním sežrat, o kolik je lepší a právě tato soutěživost ji nahnala do neutuchajícího, leč přátelského konfliktu s jejím bratrem, Kalambem. Možná se občas zdá, že ti dva jsou jako malí. Nebojují spolu, ale nikdy se nepřestávají předhánět v tom, kdo z nich je lepší.
Kalambo... Ach ano, bylo by zvláštní nevyjádřit její vztah k němu. Právě toto pouto totiž činí nejzákladnější rozdíly mezi šamany a Turse Positive a Passive; šamani jsou nejlepší přátelé. To však mezi nimi nečiní žádné zábrany, nemají problém spolu bojovat ani se zranit. Nezabili by se však. Na to se mají příliš rádi. Oba jsou v duši malá vlčátka, která se chtějí předvést před neexistujícími rodiči. 
Jako malá bývala Styx hodně uzavřená, ustrašená a slabá. Právě proto možná užívá svou moc až takto skoro neuváženě. A byl to její bratr, vždy ten silnější, který byl jejím "zachráncem". Ti, co si tyto časy pamatují - kromě Kalamba - jsou však ze záhadných příčin mrtví a o tomto tématu se nikdy nemluví, je-li vám život milý.

Součástí Styxiny temnoty je démon, kterého vyvolala, který žije uvnitř jejího těla a dokáže se oddělit - Zarya. Stala se zároveň její přítelkyní, ty dvě jsou nerozlučné z morálního i praktického hlediska. Jsou si neskutečně podobné; Zarya tvoří bílou verzi Styx (pro srovnání ZDE). Je pro ně zcela příznačné komunikovat telepaticky, Zarya se však dokáže projevit i normálním hlasem. Právě vlastnictví tohoto démona však ve Styx podporuje mnoho z její krvelačnosti, kterou u Kalamba nenajdete. Bílá démonka totiž čerpá sílu své existence z předsmrtného strachu. Spíše než u primitivně smýšlejících zvířat je však mnohem intenzivnější u inteligentních bytostí, tedy lidí a magických vlků. V Milzdorfu je tedy Styx častým hostem.

Ví, co je to smrt. Nebo by snad bylo výstižnější - ví, co je to Smrt? Tato šamanka vnímá podsvětí pouze jako rivala. Oživuje mrtvé, dokonce se vypracovala do té míry, že oživený je schopen existovat bez jakéhokoliv pozměněného povahového rysu. Jsou tu však dva faktory, se kterými je zcela nutné počítat - některé chybějící vzpomínky na minulý život a o něco odlišná fyzická schránka - dobrým příkladem mohou být odlišná barva očí či srsti. Jako oživení se však stáváte jejími dlužníky a pokud vás o něco požádá, nesmíte odmítnout.

A pár slov k potencionálním učedníkům? Nebudete to mít ani trochu lehké a z devadesáti procent selžete. V jejích očích musíte být hodně vysoko, aby vás přijala, a i přesto se u ní učilo vícero vlků - všichni bez výjimky neuspěli. Neexistuje totiž, že byste pod jejím učením něco vzdali, a pokud tak učiníte, automaticky končíte. Pokud vás však její moc přitahuje, nikdo jiný vás nenaučí. Rozhodnutí je na vás. Takže se snažte.

 

Vzhled spolu s dalšími projevy zevnějšku

Její vzhled by se dal nazvat "vyšším průměrem". Najdou se vlci, kteří ji převyšují, ovšem vlčice jen málokterá, pouze extrémy. Kůže je pokryta hladkou lesklou srstí, hustější jen na ohonu, hrdle a šíji a obepíná tělo, které spíš než osvalený trup vlka její úrovně připomíná výrazně pohublé torzo. Jistě jste však již stihli pochopit, že tělesná stránka je to poslední, co by mělo Styx znevýhodňovat. Její rysy jsou velice podvyživeně vypadající a kostnaté, snad jen s výjimkou téměř liščího hustého ohonu. 

Útlý čenich, neobvykle velké uši a hypnotizující průzračně modré oči by se mohly nazvat nejvýznačnějšími body jeí tváře. Šamanka je mistrem mimiky; dokáže vykouzlit téměř jakýkoliv výraz. Zcela charakteristickým se pro ni stal polovičatý úšklebek, kdy zatímco jeden koutek je v poloze poker face, druhý byl roztažen do širokého zazubení. Styx se však nikdy neusmívá přirozeným úsměvem. A pokud ano, pak si vás představuje, jak vaše svaly rvou její magické síly na jednotlivé kusy. Hlas působí až překvapivě oproti zevnějšku, hebký, podmanivý, sametový. V rozčilení ho umí zesílit do míry, kdy se stane šeptavě syčivým. Odmítá řvát, nevyžadují-li to okolnosti. Po zvukovém projevu celkově připomná spíše plazy neš vlky. Zarážející umí být její jazyk: nenese typickou růžovou, nýbrž výrazně azurovou barvu.

Samotná uhlově temná srst je prokvetlá nejrůznějšími znaky, pruhy, tygrováním a symboly laděnými do škály odstínů bílých, ledových a sytě azurových. Nezáří ve tmě, přesto budí dojem samostatného života, jako by se snad na těle pohybovaly a tančily. Ti, kteří je měli šanci spatřit, je přirovnali k žilkám z modrého skla, kterými protéká voda a tlumené světlo. Je to asi nejpřesnější přirovnání ze všech. Hrdlu ponechala při své přeměně dlouhou, velice hustou srst z důvodů výhody při fyzickém boji, zatímco dlouhá hříva v barvách světle šedé a bílé by se dala nazvat pouze jejím rozmarem.

Jak působí až nepřirozeně svůdně ve své lidské podobě pro lidské oko, mnoho z tohoto kouzla ponechala i své vlčí podobě. Ačkoliv k tomu zřejmě nenajdete důvod, nikdy jí nevyčítejte jakoukoliv vadu na jejím vzhledu. Ona sama se totiž dokázala vtělit do schránky, kterou považuje za ideál své vlastní osobité stránky, čímž pozbyla veškerou podobnost s jejím dvojčetem. Časy, kdy bývala drobnou světle hnědou vlčicí, již dávno minuly. Nehrajte si s jejími sklony k marnivosti. Víte, co se stane.