Narcius, Ledový

Sigma

 870 - 0

Magie 1/2

 Země - V klidném stavu umí podpořit růst rostlin, či pozměnit tvar, do kterého rostou. Často dokáže slyšet a především rozumět šepotu stromů, občas i rostlin. Při lovu, útěku před něčím, zkrátka ve stavu, kdy jím proudí adrenalin, se mu čas od času povede uvolnit více magie - může pak částečně nevědomky nechat ze země vyšlehnout kořen, jehož záměrem je obvykle znehybnit, zpomalit jeho kořist/nepřítele. Nemá však rád, když se to stane, protože to zpomalí i jeho úbytkem energie.  | 5/15(10) |

Povaha & Minulost

Povaha

 Nars vypadá věčně nevrle. A trochu jako krysa. Nejspíš díky tomu, že vzrůstově není zrovna velký a je celý bílo růžový, červené oči... albín. Co si pamatuje, neměl to se svým zbarvením lehké, ale byl jeden z těch lepších případů. On sám tu bílou barvu nenávidí, je pro něj moc výrazná, svítí v krajině  a je všem na očích, což je to poslední, co by chtěl. Často se kvůli tomu válí v blátě, aby měl alespoň trochu maskování. A většinou, když se k němu někdo přiřítí, tváří se otráveně, naštvaně, což jen prohlubuje jeho nevrlý nepřátelský výraz, jelikož mu vadí, že si ho opět někdo všiml. Protože po setkání následuje představování a to je pro něj to úplně nejhorší. Nenávidí své jméno. Většinou uvádí jen zkratku Nar nebo Nars, ale cokoliv, co mu připomene jeho jméno, nesnáší. Zároveň si nechce říkat jinak, protože se bojí, že by zapomněl své jméno. Je to ta jediná čistá vzpomínka z dětství, co mu zbyla.  Další věc, kterou ze srdce nenávidí, jsou lidé. Viní je za celý svůj život a je zcela v právu. Díky nim se z něj stalo to, co je teď. Zrůda, jak si říká, když se vidí v odrazu hladiny. Kdyby nepřišli lidé, mohl mít klidný život se smečkou daleko od všech problémů. Na moc si nevzpomíná, ale ví, že to tak mohlo být. Že až když do jeho života zasáhl člověk, až tehdy se vše pokazilo. Také si vzpomíná, že byl unesen společně s dalším štěnětem, samičkou, s kterou byl nějak vázán. Nejraději by se pomstil všem lidem a jakmile nějakého potká, chce ho zabít. Pomalu, bolestivě a rozkošnicky. Nevyžívá se v utrpení ostatních, dokud nejde o lidi.  Rád mluví. Obvykle sám k sobě. Často si povídá sám se sebou hodiny, odpovídá si, mluví tiše, aby ho nikdo neslyšel. Je to zvyk vypěstovaný dlouhými hodinami, kdy jen čekal. Ale nemluví jen k sobě, také si povídá se stromy, květinami, svou kořistí. Nemyslí to nijak zle, občas si prostě potřebuje povídat. Tak třeba mluví k umírající srnce šílené strachy, zraněnému zajíci přišlápnutému tlapou. Čas od času i s vlky mluví. Vypráví jim, povídá si. Ale to obvykle až když je trochu zná, až když se nemusí děsit dalšího představování a výsměchu za své jméno či svůj vzhled. 

Zajímavosti

•  Je albín. Tudíž bílá srst, červené oči, růžový čumák, spodek tlap apod.

• Ze své štěněčí minulosti si toho pamatuje jen velmi málo. Více vzpomínek má z laboratoří, kde ho lidé drželi velkou část jeho života.

• V jeho slovníku se celkem často mohou vyskytovat sprostá slova, zejména když ho něco naštve.

Cíle

#1 - Splněn! (Odměna: 420 MK)